Šumavský Radegast vyzvěděl:

Že prý Vladimír se původně jmenoval,
na Waldemar se sám přejmenoval.

Olinko, celý internet je zahlcen zprávami, že Waldemarův pohřeb proběhne 18. června v Praze na Žofíně. Je to tak?

No to je pěkný, že už je to datum venku... Vždyť já ještě nemám potvrzené letadlo. Budeme ale se synem dělat všechno pro to, abychom to stihli.

Vy přiletíte se zesnulým manželem jedním letadlem?

Tohle já ještě nevím. Mám velké problémy to jeho tělíčko dostat do Čech. Jak to? Musíme ho na ten převoz pořádně odborně připravit.

Myslíte tím ten proces balzamování?

Ano. To veškeré papírování také není jednoduché. Teď se zrovna s Waldíkem chystáme na pohřební úřad, abychom si Waldu převzali. Vy jste byla s manželem u jeho lůžka do poslední chvíle.

Pamatujete si jeho poslední slova?

Byli jsme s ním se synem celé dny a noci. V ten nejsmutnější moment jsme ho oba samozřejmě drželi za ruku. Jaká mohla asi být Waldemarova poslední slova? Vtipkoval. A to? Prosil, ať splníme jeho poslední přání. Že nechce být v žádném případě pohřben na Floridě, ale doma v Čechách. Říkal: Tady na Floridě píchnu do země a stojím ve vodě. Tady mě nepohřbívejte, byla by mně zima, nachladil bych se a dostal revma.

Poslední hold svému kamarádovi se Karel Gott rozhodl dát na oslavě svých 70. narozenin. „Samozřejmě že to udělám, a velmi rád! Počkám si, až se ke konci koncertu na pódiu sejdou všichni umělci, a pronesu řeč. Musím si ji pořádně promyslet. Měla by z toho čišet úcta a obdiv,“ svěřil se Blesku Karel Gott.

Prakticky neznámý potomek zesnulé české pěvecké ikony Waldemara Matušky promluvil! Málokomu se stane, že se o smrti svého rodiče dozví až z médií. Právě tohle ale teď potkalo Miroslava Matušku (55), který tátu viděl naposledy v roce 1983, jinak s ním otec komunikoval jen přes noviny. „O smrti táty jsem se dozvěděl z esemesky,“ svěřil se deníku Aha! knihovník a hudebník, který žije v německém Hamburku a který jakoby slavnému slavíkovi z Madridu z oka vypadl!„Byli jsme daleko, to se pak stává, že se lidé odcizí. Kdysi jsem dostal k tátovi na Floridu číslo, ale v té době jsem hodně hrál s kapelou. Bylo toho tak moc, že jsem se nemohl dostat za ním ani do Čech, kam občas jezdil,“ hledá marně důvod toho, proč tátu nekontaktoval. „Bohužel jsem ho už nestihl vidět, tak se s ním chci rozloučit alespoň na jeho pohřbu, kam chci určitě dorazit,“ dodává na závěr rozesmutnělý Miroslav Matuška. (mr)

SLÁVEK:

...minulý týden nás asi všechny překvapila zpráva o úmrtí Waldemara Matušky, ale když jsem se nad tím zamyslel, musel jsem si položit otázku: Co je na tom vlastně překvapivého? Vždyť smrt je vlastně naším společníkem od narození... Narodili jsme se a v ten samý moment jsme se vydali na cestu, v jejímž závěru na nás všechny čeká smrt, s tím opravdu nic nenaděláme. Staříček vždycky říkával: "Smrt je v pohodě, peklem je zapomnění." Tenkrát, v mládí jsem ho moc nechápal, ale dnes mu musím dát za pravdu. Smrt sice zničí naše tělo, ale stejně pokračujeme dál ve vzpomínkách blízkých a přátel, v tom, co jsme za život vytvořili a hlavně - v našich dětech.

... Všichni ve svých bločcích se zmínili ... i Pivoňky poslaly růžičku