Otřesné! Jak s tou hanbou může chudinka žít? Tak si chlap vzal, vždyť se zas tolik nestalo! Je to coura – určitě se jí to líbilo! Tak lidé reagují na znásilnění. 
Těžko říct, která z nich je horší. Jedno je však jisté. Oběti tohoto zločinu si nesou následky po celý život. Nebudeme se zabývat otřesnými extrémy jako je sexuální násilí na dětech. Postačí „obyčejná“ klasika. Znásilnění ženy mužem.
Pohled muže:
„Jsem muž a nikdy jsem se žádného znásilnění nedopustil. Přesto ve mně jeden zážitek bude vyvolávaz výčitky svědomí už do smrti,“ vypráví pan V. „Jako dítě jsem jezdil o prázdninách na vesnici do jižních Čech k dědovi a babičce. Když mi bylo patnáct, platonicky jsem se zamiloval do dcery sousedů. Bylo jí 23 let a pracovala jako učitelka v mateřské školce. Mou existenci samozřejmě sotva vnímala, já ji však jako každý zamilovaný nadržený puboš šmíroval a po večerech jsem se v myšlenkách na ni odbavoval ručně. Jezdila na kole koupat se ke vzdálenému rybníku. Šlo o odlehlé místo, takže se vysvlékala do naha a já ji vděčně okukoval. Jednou se však z vedlejší houštiny vynořili čtyři místní frajeři, kluci zhruba v mém věku. Od vidění jsem je znal, měli pověst problémových spratků. A tihle hajzlové se na moji tajnou lásku docela bezostyšně vrhli a zatímco jí jeden držel ruce a dva roztahovali nohy, čtvrtý ji přes marný odpor znásilnil. Vystřídali se postupně všichni. A já se na to díval, slyšel její zoufalý jekot i jejich hnusný smích. Zatínal jsem zuby i pěsti, ale vylézt z úkrytu jsem se neodvážil. Měl jsem hrozný vztek, ale ještě větší strach. Jak náhle se objevili, stejně rychle zmizeli. A ona seděla na dece, rukama si objímala skrčené nohy, bradu na kolenou a usedavě brečela.
Oběť znásilnění :
Čekal jsem, že až se vrátí domů, vše nahlásí a policajti si pro ty grázly přijedou, ale nedělo se nic. Ticho po pěšině. Když jsem o Vánocích babičku s dědou navštívil, konstatovali, že „Ta mladá odnaproti je v jiném stavu, bůhví s kým si to uhnala. Však její máma je z toho nešťastná.“ Ani tehdy jsem nic neřekl a tu hanbu jsem na ní nechal. O dalších prázdninách jsem vídal, jak s nějakým tím kilem navíc věší dětské prádélko a houpe široký kočár se dvěma řvoucími miminy. Dodnes zůstala slečnou. Stále žije u matky a příkladně se stará o dva nechtěné syny. Ti jsou stejně staří jako tehdy já a jejich „otcové“. A mě už navždy bude mrzet, že jsem v sobě nenašel víc kuráže.“
„Jsem muž a nikdy jsem se žádného znásilnění nedopustil. Přesto ve mně jeden zážitek bude vyvolávaz výčitky svědomí už do smrti,“ vypráví pan V. „Jako dítě jsem jezdil o prázdninách na vesnici do jižních Čech k dědovi a babičce. Když mi bylo patnáct, platonicky jsem se zamiloval do dcery sousedů. Bylo jí 23 let a pracovala jako učitelka v mateřské školce. Mou existenci samozřejmě sotva vnímala, já ji však jako každý zamilovaný nadržený puboš šmíroval a po večerech jsem se v myšlenkách na ni odbavoval ručně. Jezdila na kole koupat se ke vzdálenému rybníku. Šlo o odlehlé místo, takže se vysvlékala do naha a já ji vděčně okukoval. Jednou se však z vedlejší houštiny vynořili čtyři místní frajeři, kluci zhruba v mém věku. Od vidění jsem je znal, měli pověst problémových spratků. A tihle hajzlové se na moji tajnou lásku docela bezostyšně vrhli a zatímco jí jeden držel ruce a dva roztahovali nohy, čtvrtý ji přes marný odpor znásilnil. Vystřídali se postupně všichni. A já se na to díval, slyšel její zoufalý jekot i jejich hnusný smích. Zatínal jsem zuby i pěsti, ale vylézt z úkrytu jsem se neodvážil. Měl jsem hrozný vztek, ale ještě větší strach. Jak náhle se objevili, stejně rychle zmizeli. A ona seděla na dece, rukama si objímala skrčené nohy, bradu na kolenou a usedavě brečela.
Oběť znásilnění :
Čekal jsem, že až se vrátí domů, vše nahlásí a policajti si pro ty grázly přijedou, ale nedělo se nic. Ticho po pěšině. Když jsem o Vánocích babičku s dědou navštívil, konstatovali, že „Ta mladá odnaproti je v jiném stavu, bůhví s kým si to uhnala. Však její máma je z toho nešťastná.“ Ani tehdy jsem nic neřekl a tu hanbu jsem na ní nechal. O dalších prázdninách jsem vídal, jak s nějakým tím kilem navíc věší dětské prádélko a houpe široký kočár se dvěma řvoucími miminy. Dodnes zůstala slečnou. Stále žije u matky a příkladně se stará o dva nechtěné syny. Ti jsou stejně staří jako tehdy já a jejich „otcové“. A mě už navždy bude mrzet, že jsem v sobě nenašel víc kuráže.“
Kde hledat pomoc?
Bílý kruh bezpečí
Poradna pro ženy v tísni pod záštitou Ligy lidských práv
Mýty o znásilnění:
Přestože trestný čin znásilnění oběť nepředstavitelně poníží a obvykle ji psychicky poznamená na celý život, jeho důsledkem není morální odsouzení pachatele, ale naopak stigma pro postiženou ženu. Bývá vystavena hrubému a necitlivému zacházení, až skrytému posměchu – ať už ze strany vyšetřujícího lékaře, policistů, právníků u soudu. Navíc zažívá ničím neopodstatněný pocit viny. Považuje se za nečistou, takže se neodváží svěřit ani nejbližšímu okolí. Strach a stud kombinované s nedůvěrou v instituce často vedou k tomu, že znásilnění neoznámí a čin zůstane nepotrestán.
Přestože trestný čin znásilnění oběť nepředstavitelně poníží a obvykle ji psychicky poznamená na celý život, jeho důsledkem není morální odsouzení pachatele, ale naopak stigma pro postiženou ženu. Bývá vystavena hrubému a necitlivému zacházení, až skrytému posměchu – ať už ze strany vyšetřujícího lékaře, policistů, právníků u soudu. Navíc zažívá ničím neopodstatněný pocit viny. Považuje se za nečistou, takže se neodváží svěřit ani nejbližšímu okolí. Strach a stud kombinované s nedůvěrou v instituce často vedou k tomu, že znásilnění neoznámí a čin zůstane nepotrestán.
Alarmující poznání: Podle statistik organizace ProFem byla znásilněna až osmina českých žen. Nahlásil to jen zlomek z nich.
Není divu. Ve snaze popřít zodpovědnost za násilné chování vytvořili muži celou řadu mýtů, v nichž bývá znásilnění vnímáno jako pikantní zábava. Dochází tak k takzvané viktimizaci oběti – ty jsou postiženy hned nadvakrát: nejen činem samotným, ale také tím, jak se k nim okolí chová poté.
Mýty o znásilnění obsahují tyto zhoubné myšlenkové procesy:
Ženám se to líbí.
Ženy říkají NE, myslí tím ANO.
Ženy si o znásilnění koledují provokativním oblečením nebo chováním.
Žena by měla být ráda, že je o ni zájem. Koneckonců se jí vlastně tak moc nic nestane.
Mně se to stát nemůže!
Muži mají nekontrolovatelný sexuální pud, za delikt nemohou.
Muži jsou nevinné oběti podlého osočení.
Ženám se to líbí.
Ženy říkají NE, myslí tím ANO.
Ženy si o znásilnění koledují provokativním oblečením nebo chováním.
Žena by měla být ráda, že je o ni zájem. Koneckonců se jí vlastně tak moc nic nestane.
Mně se to stát nemůže!
Muži mají nekontrolovatelný sexuální pud, za delikt nemohou.
Muži jsou nevinné oběti podlého osočení.
Demytizace znásilnění:
Nelíbí. Znásilnění je aktem svévole na cizím těle, jehož majitelka je proti své vůli totálně ponížena. Sex při tom slouží jako pouhý prostředek.
Pokud žena říká NE, znamená to jednoznačně NE. I kdyby změnila názor v průběhu sexuálního aktu, který bude dál pokračovat proti její vůli.
Žádná žena si nezaslouží být znásilněna, ať už jsou okolnosti jakékoli. To, co má na sobě, nehraje žádnou roli.
Nelíbí. Znásilnění je aktem svévole na cizím těle, jehož majitelka je proti své vůli totálně ponížena. Sex při tom slouží jako pouhý prostředek.
Pokud žena říká NE, znamená to jednoznačně NE. I kdyby změnila názor v průběhu sexuálního aktu, který bude dál pokračovat proti její vůli.
Žádná žena si nezaslouží být znásilněna, ať už jsou okolnosti jakékoli. To, co má na sobě, nehraje žádnou roli.
Důsledkem každého znásilnění je hluboké psychické trauma.
Ale může. Jako komukoli jinému. Oběťmi znásilnění nebývají jen mladičké blondýny v minisukni a tričku s výstřihem, ale také malé holčičky, chlapečkové, muži a stařeny nad hrobem.
Nikoli. Většina (60 %) znásilnění je přesně plánovaná včetně volby data, místa a oběti.
Falešné případy nahlášených znásilnění se pohybují kolem 2%. Veřejné propírání intimních detailů tohoto aktu u lékaře a soudu či na policii nedělají z tohoto činu atraktivní pomluvu.
Ve středověku bylo v zemích Království českého trestáno znásilnění smrtí, a to formou lámání kolem, posléze stětím a následným vpletením v kolo. Dnes je trestní sazbou „obyčejného“ znásilnění 2 až 8 let odnětí svobody. Je to odpovídající trest? A byly by trestní sazby stejně nízké, kdyby právní řád psaly ženy?
Zdroj: www.sexus.cz, http://znasilneni.infonia.com, http://kryl.info/znasilneni.html
Posts
No comments:
Post a Comment