fobie x filie

 Fobie: boj o přežití


Fobie patří k úzkostným poruchám, kdy postižení cítí chorobný strach vázaný na určitý předmět, osobu, zvíře, jev nebo situaci. Plně si přitom uvědomují jeho nesmyslnost, nicméně nejsou schopni ho vlastní vůlí potlačit. Život se tak pro ně stává čirým utrpením, které někteří mohou řešit alkoholem, ale i sebevraždou. Jedinou možností léčení je skupinová terapie pod vedením odborníka.


Arachnofobii neboli strach z pavouků, agorafobii – strach z otevřeného prostranství, případně klaustrofobii už bereme jako běžnou součást moderního života. Strach ze mrtvol (nekrofobie), případně ze tmy (nyktofobie) dokáže pochopit stejně jako z bouřek a blesků (keraunofobie) z či jehel a špičatých předmětů (aichmofobie). Existují však fobie daleko zvláštnější a prapodivnější...


„Už od malička mi vadí knoflíky. Nevěřili byste, jak moc to komplikuje život,“ svěřuje se dvacetiletá studentka Marta. „Nemohu se jich ani dotknout, prostě se jich štítím. Pavouci ani hadi mi nevadí, ale tohle je pro mě ten největší humus. Muži v košilích jsou mi odporní. Pokud na sobě kamarádi mají nějaký knoflík kamarádi a naschvál se mě jím začnou dotýkat, můžu se zbláznit. Z umělohmotných knoflíků s dírkami se mi prostě zvedá žaludek. Nejhorší jsou ty velké a zažloutlé. Nesnesu je ani na peřině. Jediné, které mi nevadí, jsou knoflíky od džín.“


Některé fobie snad ani nemají jméno. „Kdyby mi chtěl někdo opravdu ublížit, hodí po mně krabičku zápalek. Jednou mi to udělala z pomsty sestra, já dostala panický záchvat a málem jsem skončila pod autem. Absurdní je, že se fobie zhoršuje s ročním obdobím. V létě to ještě jde, ale jak se ochlazuje, zase mě to šílenství přepadá. Tohle moje tajemství zná jen rodina a nejbližší přítel. Vím, že ve srovnání třeba s fobií z knoflíků to mám ještě dobré, protože zápalky se naštěstí nevyskytují na každém kroku, ale i tak z toho někdy bývám úplně zoufalá,“ popisuje patnáctiletá Lenka.
Čeho všeho se lze bát?
agyrofobie – přecházení silnice
alektorofobie – slepic
arachibutyrofobie – strach z toho, že se na horní patro úst přilepí arašídová pomazánka
basifobie –chůze
coulrofobie – klaunů
dentoskalpofobie – zubních párátek
filemafobie – líbání
koprofobie – vlastních výkalů
koumpounofobie – knoflíků
mysofobie – špíny
nomofobie – ztráty mobilního signálu
spektrofobie – zrcadel
tabofobie – vysychání míchy
tafefobie – možnosti být pohřben za živa
vomitofobie – zvracení
zytofobie – piva


Ale také filie...


Existuje ovšem pravý opak fobie. Nazývá se filie a jde neodůvodněnou lásku vázanou na určitý předmět, osobu, zvíře, jev nebo situaci. Obvykle jde o úchylky sexuální. jeden příklad za všechny: koprofilie. Sato sexuální úchylka se projevuje zálibou ve výkalech, zejména lidských – od čichání jejich pachu, sledování defekace, sbírání použitých toaletních papírů, které jsou chápány jako milostný dopis, přes pojídání (koprofágie), sbírání a sušení výkalů až k defekaci při pohlavním styku. Vyznavači posledně jmenované sexuální praktiky ji nazývají různě: kaviár, scat, hnědý déšť či hnědá sprcha. Vzhledem k tomu, že patří z pochopitelných důvodů k tabuizovaným, nosí jako poznávací znamení hnědý šátek.