Psa? Nikdy! Jen přes mou mrtvolu! Hlava rodiny mívá v tomto směru obvykle jasno. A pak se nějakou náhodou ocitne v bytě roztomilé štěňátko, které v noci zoufale kníká, že mu chybí mámino teploučko.
Nastává boj o nervy. Jak měl muž jasno zpočátku ohledně zvířete v bytě, má jasno i teď. Do postele ten pes rozhodně nesmí! Přítulná a hřejivá hebkost zvířecího kožíšku má však přitažlivost, které se jen velmi těžko odolává.
Důvody proti pouštění psa do postele jsou jasné a jednoznačné. V první řadě jde o hygienu. Pejsek se na rozdíl od nás nesprchuje a nepřezouvá. Nemluvě o „psí puse“ po ránu. Pak je tu pohodlí, či spíš nepohodlí. Čím větší rasa, tím méně postele zbývá pro vás samotné. Třicet kilo živé váhy důvěrně stulené přes nohy se za noc pěkně pronese. A do třetice: pelichání! Psí chlupy máte prostě všude – i v nose. Že to u krátkosrstých plemen není tak hrozné? Pověra! Pes do postele prostě nepatří! Má svůj pohodlný pelech, a basta! Může být rád, že není venku v boudě!
Jenže…
Když to psí miminko tak zoufale pláče! Kdo má u toho usnout. Chudáček! Do včerejška byl zvyklý se přitulit k mámě a k sourozencům, a najednou je tu sám ve studené tmě. Určitě se mu stýská. Je to přece nejlepší přítel člověka, tak proč by nemohl spát u něj v posteli. Podívejte, jak smutně kouká! A jak je heboučký a teploučký… Pro jednou se snad nic nestane. Jen si zdřímne na peřině a od zítřka ho začneme učit na pelíšek! (Jenže jak v téhle bitvě jednou ustoupíte, prohráli jste válku.)
Zato pejsci! Oddaní, věrní, na rozdíl od koček toužící víc po pánovi než po postelovém pohodlí… Ti pejsci jsou ovšem také zdaleka nejlépe vychovatelní. Když vydržíte, rychle si zvyknou na svůj pelíšek a bude jim v něm dobře. A vy se tak připravíte o živočišné teplo, ale také o chlupy na polštáři a blátivé tlapky otištěné na prostěradle. Čemu dáte přednost?
Posts
No comments:
Post a Comment